Zámek Loučeň, říjen 2011




V rámci našeho školního projektu „Má vlast - srdce Evropy“ jsme vyrazili opět za hledáním a poznáváním pokladů své země. Tentokrát jsme navštívili Loučeň. Na zámku nás přivítala komtesa v dlouhé růžové róbě. Provázela nás po komnatách a vyprávěla příběhy svého zámku. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavostí z  minulosti i současnosti. Víme už, že zde v 19. století žila knížecí rodina Thurn-Taxis, kníže Alexandr s kněžnou Marií a jejich tři syny. Viděli jsme jejich ložnice, školu, dětský pokoj s hračkami, ale i jejich záchod. Prohlídka neprobíhala běžným způsobem, jak býváme zvyklí u jiných zámeckých expozic, kde se smí vše pozorovat pouze z bezpečné vzdálenosti. My mohli naopak usednout na vzácná polstrovaná křesla k zámeckému stolu nebo se posadit do školní lavice malých knížátek. Zdejší zámek často navštěvoval slavný Bedřich Smetana a hrával zde na piano. Představte si, že i my jsme si na tento nástroj mohli zahrát. Dotýkat se kláves, kterých se před stoletími také dotýkal náš hudební velikán, si mohla prožít i naše Lucinka Hájková. Zahrála s chutí krátkou skladbičku. Víte, že název taxi pochází právě odtud? Ano, je to tak. Kočáry Thurn-Taxisů, které rozvážely poštu, přibíraly cestou pocestné, což se stalo zvykem. Tento zvyk se stal v následujícím století základem pro vytvoření taxislužby na celém světě. Též název známého Taxisova příkopu na Velké pardubické souvisí se zdejším knížecím rodem. Od naší komtesy jsme slyšeli též o zdejší Bílé paní i příběh očarovaného pokoje. Velmi poutavé a zajímavé bylo všechno, co nám naše milá průvodkyně pověděla. Na závěr si nás ještě vyzkoušela, zda si něco z jejího vyprávění pamatujeme. Obstáli jsme a komtesa se s námi za odměnu rozdělila o poklad z truhly, kterou právě na zámku objevili. Po mlsání na čokoládovém pokladu jsme se s naší komtesou rozloučili a vydali se za dobrodružstvím do labyrintů v zámecké zahradě. Těchto bludišť, dřevěných, kamenných, keřových, provazových aj., jsme prošli deset z jedenácti a některá z nich byla doopravdy velmi náročná. Naštěstí jsme všichni nakonec našli správnou cestu a východ z labyrintu, nikdo se tedy neztratil. Nechtělo se nám odcházet, neboť v labyrintech to bylo vzrušující a zábavné, ale kdybychom se ještě chvilku zdrželi, už by nás v zahradě zamkli. Raději jsme nasedli do našeho autobusu, aby nás odvezl zpátky domů. Následující dny jsme v družině své zážitky z Loučně zpracovali ještě výtvarně a nabyté znalosti si ověřili v zábavném kvízu. Fotografie z výletu jsme si prohlédli při poledním klidu na videu. Kresby s fotografiemi a krátkým zápisem jsme založili do našeho Deníku z cest. Návštěvu zámku Loučeň lze jen vřele doporučit. Zábavnou formou se každý dozví mnoho zajímavého. Labyrinty všem zapojí mozek i fyzické schopnosti a malí i velcí se ještě dobře pobaví. Další dobrodružství při poznávání naší země na holky a kluky čekají zase příště. Kde? Nechte se překvapit!